O malíři

Pražský malíř malující souběžně figurativně a abstraktně. Malířství se intenzivně věnuje od roku 2007. Je členem JUV, NSPU, Spolku pražských umělců a SVČR. Realizoval 60 samostatných výstav a zúčastnil se 95 výstav společných – také se spolkem VBK z Berlína. Namaloval asi tisíc obrazů, z nichž se asi sto nachází v německých soukromých sbírkách. Jeho výstavy mají většinou název „Paralelní cestou", neboť současně maluje stylizovaně realisticky a abstraktně. Autor byl zařazen do publikace Britishpedia – Osobnosti ČR a SR a dále i do německého vydání Britishpedia – Successful People in Germany and Austria.


Prager Maler, der parallellaufend Figurativ und Abstrakt malt. Der Malerei widmet er sich intensiev seit dem Jahre 2007.


Milan Křenek is a painter focused on figurative and abstract paintings, based in Prague. Painting has been his main focus since 2007.




* 31. 7. 1946 v Praze

Činnosti v průběhu života: malíř, inženýr elektrotechniky, docent oboru pedagogika, průvodce, cvičitel zdravotní tělesné výchovy, turista a cyklista.

Příprava na výtvarnou činnost: pětiletá návštěva kurzů kreslení a kopie (El Greco, Gauguin, Delacroix a další).

Výtvarná studia: Střední odborná škola výtvarná (SOŠV), výtvarná výchova na PedF UK.

Členství: Sdružení pražských malířů (od roku 2007), Jednota umělců výtvarných (JUV; od roku 2008), Sdružení výtvarníků ČR (od roku 2007), NSPU – Nové sdružení pražských umělců (od roku 2012).

Autor se výtvarné činnosti intenzivně věnuje od svého předčasného odchodu do důchodu v roce 2007. Maluje temperou na malířskou lepenku nebo sololit. Realizoval 60 samostatných výstav a zúčastnil se 95 výstav kolektivních. Zpočátku maluje impresionisticky, pak následuje poměrně dlouhé období, kdy byl ovlivněn expresionismem a částečně též fauvismem a kubismem. Nakonec se dostává ke stylizované krajinomalbě a tvorbě figurálních kompozic.

V těchto pracích autor usiluje o vytváření promyšlené kompozice a preferuje používání modré barvy. Přibližně od roku 2000 tvoří souběžně s figurací též abstraktní obrazy, a to dvou typů: konturované a nekonturované. Zkušenosti získané v abstraktní malbě přenáší do figurace a naopak. Souběh figurativní malby a abstrakce, který je typický pro přibližně posledních deset let autorovy tvorby, je nosným faktorem dalšího autorova vývoje.

K autorovým oblíbeným vzorům patří Bosch, Breughel, El Greco, Picasso (ne poslední období), Miro (třicátá léta 20. století), Léger, Schiele, Henri Rousseau (pralesy), Leonardo Cremonini a Wolfgang Mattheuer. Z našich autorů Mikuláš Medek, František Gross, František Ronovský, Josef Jíra a  Jaroslav Dvořák (figurativní tvorba).

Autor vidí svou úlohu v osobitém rozvíjení výdobytků tzv. klasické moderny.


Další velmi podrobné informace o autorovi je možno nalézt v:

  1. Encyklopedii osobností České a Slovenské republiky Britishpedia VI./2018, ISBN 978.1.912100‑29‑3, BPH – British Publishing House Ltd.
  2. Encyklopedii osobností České a Slovenské republiky Britishpedia VII./2019, BPH – British Publishing House Ltd.
  3. Successful People in Germany and Austria Britishpedia VI./2018, ISBN 978.1.912100‑31‑6, BPH – British Publishing House Ltd.
  4. Successful People in Germany and Austria Britishpedia VII./2019, BPH – British Publishing House Ltd.

Vzdělání

Výtvarné aktivity

Zaměstnání

Aktivity v oblasti malířství

Rychlá portrétní kresba, krajinomalba, figura, figurální kompozice, zátiší a abstrakce. V poslední době se objevuje v jeho tvorbě, na hranici mezi figurací a abstrakcí, též náměty situační, které zachycují některé jevy a problémy současné doby. Ty jsou většinou zobrazeny pomocí stylizovaných zvířátek nebo příšerek. Stylisticky autor navazuje na tzv. klasickou modernu. Nepatří k žádné výtvarné skupině se společným programem, hledá si vlastní cestu výtvarného vyjadřování.

Samostatné výstavy

Některé autorovy výstavy je možné vyhledat pomocí fráze Milan Křenek Paralelní cestou.

Účast na výstavách

Průmyslový design – účast na výstavách

Milan Křenek / dobrodružná cesta k obrazu

Docent, inženýr, kandidát věd, učitel technicky zaměřených předmětů na Pedagogické fakultě UK, středoškolský učitel elektrotechniky, průmyslový designer, průvodce turistů, cvičitel tělesné výchovy...

Zdálo by se, že jako malíř, by měl být Milan Křenek samoukem. Že by, při všech svých aktivitách, další studium neměl kam vtěsnat. Opak je pravdou.

Pečlivě se připravuje v kurzech kreslení akademických malířů Petra Hany a Františka Nedvěda a je přijat k večernímu studiu na „Hollarce“, které v roce 1977 úspěšně absolvuje. Dokonce složí zkoušky na AVU, kde mu však tehdejší zákony studovat nedovolí. Na doporučení z AVU je přijat k mimořádnému studiu výtvarné výchovy na Filozofické fakultě UK. To mu však nevyhovuje, a po několika letech čekání absolvuje tento obor na Pedagogické fakultě UK. Získává tak kvalifikaci učitele výtvarné výchovy pro základní, střední a základní umělecké školy. Znalost němčiny, dějin umění a zkušenosti s kresbou mu umožňují po několik let vést výuku kresby, malby a dějin umění v prázdninových přípravných kurzech pro studium na rakouských vysokých školách výtvarného zaměření.

Co studenta elektrotechniky přivedlo k výtvarnému umění? Anebo, co milovníka výtvarného umění přivedlo ke studiu elektrotechniky...?

Jisté je, že neuvěřitelná činorodost v rozmanitých oborech, přivedla malíře Milana Křenka k velmi svébytnému vyjadřovacímu rejstříku. Nezabývá se koncepcí jednotlivých výtvarných směrů a jejich filozofií. Mám pocit, jako by se snažil smysl výtvarného umění pochopit a uchopit svou vlastní tvorbou, kterou neohraničuje žádnou manifestační doktrínou. Osloven a oslněn cestami výtvarných směrů, používá je zcela svobodně k vyjádření svých pocitů a vjemů, aby je mohl předat i nám.

Nemyslím si, že by to bylo roztěkané hledání vlastního stylu. Naopak. Milan Křenek má očividnou radost z malby různých témat různými způsoby. Pohrává si s impresí, kubizmem, expresionismem, fauvismem a symbolizmem. Velmi dobrá kresba mu dovoluje malovat snadno vše, co ho obklopuje. Portrét, krajina, figura, pouští se i do abstrakce.. Nezatížen akademickým vzděláním – vzorem vyučujícího profesora – vytváří si vlastní rukopis, dobře čitelný i přes zdánlivou nesourodost celého díla, které dnes představuje přibližně tisíc obrazů a dále se rozrůstá ve všech stylech, které si malíř oblíbil.

Přemysl Řepa – Praha, květen 2012

Milan Křenek / Ein ungewöhnlicher Weg zur Malerei

Der Werdegang des außerordentlichen Professors, Diplomingenieurs, Kandidats der pädagogischen Wissenschaften, Dozents in den technischen Fächern an der pädagogischen Fakultät der Karlsuniversität, Industriedesigners, Reiseleiters, Übungsleiters in der Heilgymnastik.

Es hatte den Anschein, als ob Milan Křenek als Maler ein Autodidakt werden sollte. Es scheint auch, dass er bei all seinen Aktivitäten, ein weiteres Studium keinen Sinn mehr machte. Aber gerade das Gegenteil warder Fall.

Er bereitete sich sorgfältig auf eine Malerlaufbahn vor, indem er die akademischen Maler Petr Hana und František Nedvěd kontaktierte. Anschliessend wurde er in die Fachmittelschule für Kunst aufgenommen. Diese Schule absolvierte er im Jahr 1977. Danach legte er die Aufnahmeprüfungen an der Akademie der bildenden Künste (ABK) ab. Laut der damaligen Studienrichtlinien und den Gesetzen war ein Studium an einer zweiten Hochschule nur im Fernstudium möglich. Dieses Studium gab es leider an der ABK nicht. Auf Grund einer Empfehlung der ABK wurde er zum ausserordentlichen Studium der Kunsterziehung an der philosophischen Fakultät der Karlsuniversität (KU) zugelassen. Dieses Studium kam ihm nicht sehr entgegen. Nach einigen Jahren des Wartens schloss er dieses Fach an der pädagogischen Fakultät der KU ab. Damit erhielt er die Qualifikation eines Lehrers für die Kunsterziehung in Gymnasien, Grundschulen und Volkshochschulen.

Die Kenntnis der deutschen Spache, der Kunstgeschichte, sowie die Erfahrungen mit dem Zeichnen ermöglichten ihm einige Jahre Lehrtätigkeit des Zeichnens, Malens und der Kunstgeschichte in den Ferienvorbereitungskursen VH Wien Atelier „A“ für das Studium an den österreichischen Kunsthochschulen.

Was einen Diplomingenieur der Elektrotechnik zu den bildenden Künsten führte? Was einen Kunstliebhaber zum Studium der Elektrotechnik führte? Sicher ist, dass seine aussergewöhnliche Tatkraft in den verschiedensten Wirkungsbereichen den Maler Milan Křenek zu einer eigenständigen Ausdrucksfähigkeit führte.

Er beschäftigt sich nicht mit der Konzeption der gegenwärtigen Kunstrichtungen und deren Philosophie. Man hat das Gefühl, als ob er sich durch seine eigene künstlerische Tätigkeit den Sinn der bildenen Kunst begreifen und erfahren möchte. Seine Einstellung zum Schaffen begrenzt sich nicht durch ingendeine Manifestationsdoktrine.

Angesprochen und fasziniert von den Wegen der verschiedenen Kunstrichtungen, benutzt er diese ganz persönlichkeitsbezogen zum Ausdruck seiner Gefühle und Impressionen um uns diese zu vermitteln. Ich glaube nicht, dass es sich dabei um ein weitgestreutes Suchen um einen eigenen Stil handelt. Gerade das Gegenteil ist der Fall. Der Maler Milan Křenek hat ein offensichtlich starkes Bedürfnis seine Verarbeitung der verschiedensten Themen und Ausdrucksweisen mit seinen Mitteln darzustellen. Er spielt mit Impressionen, mit dem Kubismus, dem Expressionismus, dem Fauvismus und der Abstraktion.

Seine gut ausgebildete handwerkliche Fertigkeit, ermöglicht ihm alles problemlos zu malen, was ihm vorschwebt, sei es die Landschaft, die Figur oder figurhafte Komposition. Er experimentiert auch mit dem abstrakten Stil.

Unbelastet von einer akademischen Ausbildung bzw. vom Vorbild einem unterrichtenden Professoren, hat er einen eigenen Stil entwickelt, trotz einer scheinbaren Heterogenität seiner Werke.

Im Gesamtwerk von ungefähr tausend Bildern zeigt er seine verschiedenen Stilformen. Sein Werk breitet sich weiter in allen seinen Stilen aus.

Přemysl Řepa – Prag, Mai 2012

Milan Křenek / An Adventurous Road to the Picture

A senior lecturer with a high-ranking academic title, a teacher of technology-based subjects at the Faculty of Education of Charles University in Prague, a secondary school teacher of electrotechnics, an industrial designer, a tourist guide, a physical education teacher...

It might seem that, as an artist, Milan Křenek ought to be selftaught; that, with all his activities, he wouldn't have space for any other study. Quite the opposite. He carefully prepared at drawing courses led by academy-trained artists Petr Hana and František Nedvěd and was accepted as an eveningcourse student at the Hollar secondary art school, where he successfully completed his studies in 1977. He even took entrance exams to the Prague Academy of Fine Arts, though was prevented from studying there by laws existing at that time. By recommendation from the Academy of Fine Arts he was accepted to study at the Arts Faculty of Charles University. This, however, didn't suit him and after several years of waiting he studied this subject at the Faculty of Education of Charles University. He thus acquired the qualification to teach art at junior- and secondary-school level. His knowledge of German and art history along with his experience in drawing enabled him to teach drawing, painting and art history at summer preparatory courses for study at Austrian art academies.

What led a student of electrotechnics to art? Or, rather, what led an art lover to study electrotechnics? It is certain that an incredible activeness in diverse fields led the painter Milan Křenek to a highly original range of expression. He doesn't, in any case, focus on the conception of individual artistic trends or their philosophies.

I sense that he tries to comprehend the meaning of art through his own work, which he doesn't limit with any manifesto-based doctrine. The paths of art trends appeal to him and dazzle him; he uses them in a wholly free manner in order to express his feelings and perceptions and thus convey them to us.

I don't think that this represents the distracted searching for one's own style. On the contrary. Milan Křenek derives evident pleasure from painting various themes in various ways. He plays with Impressionism, Cubism, Fauvism and Symbolism. Excellent drawing enables him to easily paint everything around him. Portrait, landscape, figure – he even makes light work of abstraction. Unburdened by academic education – namely the defining model of a professor – he creates his own personal style that is easily recognisable despite the apparent heterogeneity of his work as a whole. He has produced about a thousand pictures to date, and his body of work continues to grow in all the styles that he enjoys.

Přemysl Řepa – Prague, May 2012

Úvodní slovo PhDr. Františka Maliny na výstavě Milana Křenka s názvem „Paralelní cestou“

Každý máme, obrazně řečeno, svoji cestu, či spíše cesty, po nichž se ubíráme. Ovšem asi bychom neradi chodili těmi, které jsou jinými natolik vyšlapány, že z nich nelze uhnout, a ani těmi, o kterých nevíme zhola nic. Má tedy cenu vydat se paralelní cestou, kterou nám nabízí dnešní výstava? Zajisté má: už proto, že jejím cílem není nic menšího než se na chvíli dotknout jiného, podivuhodného světa. A mně pak dovolte, než učiníte první krok, abych vám představil toho, koho budete na této pouti následovat.

Autora, jehož až melancholické obrazy jsou plné čistých a kontrastně uplatňovaných barev a výrazných obrysů, malíře s nevšedním barevným cítěním a smyslem pro jasný a úsečný tvar. Dámy a pánové: Milan Křenek.

Malíř, který se cílevědomě obrací k hodnotám klasické moderny: kubismu, impresionismu, expresionismu, fauvismu a k symbolismu. To ovšem samozřejmě ještě nedělá jeho tvorbu výjimečnou. Pozoruhodné na ní je to, jakým způsobem tak činí: s jakou přesvědčivostí dokáže zmíněné hodnoty malířsky proměňovat, propojovat do nových rovin a vtiskovat jim aktuální náboj. Vše s cílem, aby se obraz stal pro diváka zdrojem potěšení z harmonie a krásy a prostředkem sloužícím k nahlédnutí za oponu každodennosti.

Měl-li bych charakterizovat jeho tvorbu jediným přívlastkem, pak volím termín postmoderní. Milan Křenek v ploše obrazu konkrétně naplňuje obecné zásady postmodernismu, který na rozdíl od moderny, nezdůrazňuje jedinečné a nové, ale staví známé věci do nových souvislostí. Který nevěří v dominantní stylový proud v umění, ctí pluralitu, srozumitelnost a citace. Který záměrně ruší možnost nadvlády jediného stylu – a nejen to – různé styly mísí je a prolíná. Vše je jakoby dovoleno, omezení neexistují. Rozhodující je přání umělce. Jestliže moderna byla plná zanícených příkazů, čím by umění být mělo a čím nikoli – postmoderna je mnohem eklektičtější, schopna asimilovat nejrůznější žánry a stylové formy a je tolerantní vůči spojování leckdy konfliktních hodnot. V tom je adekvátní současné době – se všemi ctnostmi i nectnostmi.

Případného nebezpečí spojeného s výtvarným postmodernismem se ovšem Milan Křenek umí ve své tvorbě bezpečně vyvarovat. Jeho citování moderny je založeno na překvapujícím stavění známých tvarů do nových, pro diváka zajímavých souvislostí: vytváří tak jejich novou kontinualitu Na své paletě přitom má, vedle okru a ultramarínu i značnou dávku pokory vůči velkým předchůdcům a současně na ní nechybí ani kopeček zdravého malířského sebevědomí.

U impresionistů se náš malíř inspiruje především optickým účinkem barev. S fauvisty se shoduje na tom, jak s nimi pracovat ve vztahu k liniím a jak zacházet s výtvarnou zkratkou. S kubismem ho pak spojuje důraz na tvar a rozpohybování ploch. Nicméně nejdůležitější je to, že přitom zůstává cele svůj, že nejen přijímá, ale především rozdává. Jeho výtvarný rukopis, který po technické stránce léty vyzrál, je plně svébytný Vychází z pečlivého vyvažování optických účinků barev a kontrastu úsečných přímek a plavných křivek. Barvy, byť lehce tlumené, jsou přesto intenzivní co do svého vyznění a dávají vyniknout pevným tvarům. Ty zase rytmizují plochu obrazu, vnášejí do ní pohyb a kázeň. V malířově podání jsou tak barvy a tvary zcela rovnocennými komponentami, a vytvářejí – pro Milana Křenka tak typický – harmonicky sladěný dvojzvuk. Ten je převážně podávaný v geometrizované stavbě. Konečný výsledek je pak umocňován častou transpozicí motivu do výrazné symbolizující polohy. Není divu, že výtvarný rukopis Milana Křenka si brzy našel své obdivovatele.

Vedle Milana Křenka figuralisty je na dnešní výstavě zastoupen i Milan Křenek krajinář. Jako krajinář pracuje s principem kontrastu. Vezměme si například jeho krajiny s domy, kde využívá protiklad přímek, hranatých tvarů a barevných odstínů s dynamikou křivek a oblých tvarů stromů či vodních ploch. Jde tak daleko, že viděné zjednodušuje tak, aby se co nejvíce podřídilo kontrastním účinkům základních geometrických útvarů: třeba válce, krychle či kužele. A pracuje se sobě vlastní samozřejmostí i s protikladem čistých základních barev a linií a tvarů tak, aby v ploše obrazu souzněly. Malířovi totiž nejde o konflikt, o stupňování a agresivitu vyznění, ale o dosažení harmonie. Nicméně realita, byť silně redukována a stylizována, zůstává stále přítomna.

A v neposlední řadě je tu zastoupena i další poloha tvorby, a sice abstraktní. Ta je pro Milana Křenka polem, kde se malířsky uvolňuje – osvobozuje ho totiž od všeho, co ho v práci může spoutat – tedy především od předmětu. A je tu ještě jedna důležitá rovina: abstrakce je pro Milana Křenka v neposlední řadě hrou, do které zapojuje i diváka, aby se zúčastnil na tvůrčím procesu a dotvářel obraz podle svého. Abstrakce mu je blízká svou vitalitou, nečekanými souvislostmi, autonomními zákonitostmi. Ovšem Milan Křenek ví, že toto osvobození nemůže pokračovat do nekonečna, že má nutně své hranice. Proto mu, obrazně řečeno, abstraktní malba především slouží k nabrání nových sil, aby se mohl později vrátit k reálnému námětu a uchopit ho na jiné, hlubší úrovni. A nutno podotknout, že náměty jsou často netrpělivé a nechtějí čekat, a tak se mu někdy do abstraktně pojatého obrazu pokradmu protlačí. Jsou to například vysoce stylizovaná zvířátka či příšerky, v různých situačních rovinách, které podle autora vyjadřují charakteristické rysy a problémy dnešní doby. Tento souběh je pak pro autora v posledních letech stále typičtější.

Milan Křenek je mužem více tvůrčích profesí: vysokoškolským pedagogem, designérem, konstruktérem, a z lásky i průvodcem po památkách České republiky a Německa – to jsou ovšem další praménky, které napájejí jeho osobitý výtvarný rukopis, kladoucí důraz na konstrukci díla. Rukopis, který se v počátcích formoval na Střední odborné škole výtvarné Hollarce a rovněž během studia výtvarného umění na Pedagogické fakultě UK. Svoji roli sehráli i jeho přátelé a současně učitelé – malíři Petr Hana a František Nedvěd. Dnes je výtvarný rukopis Milana Křenka nezaměnitelný: ustálený co do východisek a směřování, avšak proměnlivý co jednotlivých výtvarných a obsahových aspektů. A podotýkám, že jde o rukopis úspěšný. O tom ostatně svědčí ohlas více než tří desítek samostatných výstav a stálý divácký zájem.

Na začátku jsme učinili první kroky paralelními cestami. Je jedno, jak daleko po nich každý z nás dojde. Důležité je to, že nás na okamžik vytrhly z každodennosti. To není málo, to je hodně. Dovolte, abych i vaším jménem Milanu Křenkovi k dnešní výstavě blahopřál.